Historie a okolí hotelu

Sídlo českých králů a prezidentů je nepochybně nejvýznamnější lokalitou nejen Prahy, ale i celé země. Přemyslovská knížata sem přenesla své sídlo na konci 9. stol. Zásadní význam pro rozvoj Pražského hradu měla vláda Karla IV., jenž inicioval rozsáhlou výstavbu a přestavbu hradu v gotickém stylu. Závěr tohoto údobí rozkvětu hradu spadá do období vlády Vladislava Jagellonského, jenž dal hrad znovu opevnit a vybavit dalšími sály a síněmi, na jejichž vzniku se většinou podílel Benedikt Ried, jehož nejvýznamnějším dílem je unikátní Vladislavský sál – nejvelkolepější pozdě gotická síň střední Evropy, jakož i tzv. Ludvíkovo křídlo, vystavěné již ve stylu renesance. Ani požár, který v r. 1541 těžce poškodil budovy hradu, nezastavil rozvoj tohoto centra země. Postarali se o to první Habsburkové na českém trůnu, z nichž zvláště Rudolf II., jenž z Prahy učinil své sídelní město, pronikavě změnil tvář hradu řadou staveb i nově budovaných zahrad. Po třicetileté válce se Praha stala jen vedlejším sídlem Habsburků. Ti projevili zájem o hrad až v 2. pol. 18. stol, a to bohužel způsobem poněkud problematickým: jimi iniciovaná zásadní přestavba hradu, totiž narušila jeho starobylý ráz. Touto tzv. tereziánskou přestavbou sice byla vytvořena dnešní podoba hradu s ucelenou frontou paláců, dominující pražské scenerii, stalo se tak však za cenu unifikace v duchu klasicismu. Uváženěji si na hradě počínali architekti, kteří se věnovali jeho úpravám poté, co se stal sídlem prezidenta nově vzniklého státu. Zejména dílo architekta Josipa Plečnika dodnes slouží jako vzor citlivých zásahů, jež se přitom nevzdávají moderních postupů. Na tyto postupy pak navázaly úpravy, iniciované prvním českým prezidentem V. Havlem. 

Pražský hrad, to je nejen Chrám Sv. Víta, ale i Starý Královský palác, bazilika sv. Jiří s klášterem,Ústav šlechtičen, Lobkovický palác, Nejvyšší purkrabství, Černá věž, Vikárka, Obrazárna Pražského hradu, Zlatá ulička, Bílá věž, Daliborka, Jelení příkop, Jízdárna, Lví dvůr, Letohrádek královy Anny – Belveder, Míčovna , také zahrady Pražského hradu a další památky.

Největší pražský chrám, v němž jsou uložena těla českých panovníků a korunovační klenoty českého království, vznikl za vlády císaře Karla IV. na místě románské baziliky.

Nejvýznamnější a nejvznosnější stavba pražského baroka byla vybudována na místě starého gotického kostela v letech 1704-1752. Díky mistrné intuici tvůrců – otce a syna Dientzenhoferových – tvoří nejen dominantu podhradí Pražského hradu, ale i prostorové těžiště celé malostranské kotliny. Bohatá vnitřní výzdoba chrámu koresponduje s jeho exteriérem. Vyniká především obrovská nástropní freska a sochy světců a církevních učitelů. Na varhany zde hrával i W. A . Mozart.

Zřejmě nejkrásnější zahrada Prahy vznikla v první polovině 18. stol. Na místě bývalých vinic za nevelkým palácem, který nechal na místě dvou malostranských domů vystavět hrabě Sezima z Vrtby. O vznik zahrady se ovšem zasloužil jeho vnuk Jan Josef z Vrtby, jenž pověřil vybudováním zahrady architekta Františka Maxmiliána Kaňku. Ten pak kolem r. 1720 vyhotovil projekt, dokonale využívající předností svažitého terénu k realizaci zahrady italského typu, založené na osovém systému a postupném vršení teras, jejichž opěrné zdi pak souží jako základ galerie rozevlátých barokních soch a váz, jež vytvořil největší sochař českého baroka Matyáš Bernard Braun. Soustava schodišť vede návštěvníka stále výše až k nejvyššímu bodu zahrady, odkud je překrásný výhled na střechy okolních paláců i domů a četné malostranské věže.

Vrch Petřín (název snad odvozen od latinského petra – skála) uzavírá ze západu malostranskou kotlinu: jeho svah je rozdělen gotickou kamennou hradbou, budovanou z příkazu Karla IV. (podle pověsti proto, aby pražská chudina získala obživu – odtud její název Hladová zeď). Ve středověku se zde rozkládaly vinice, v pol. 19. stol. Zde byla z podnětu hraběte Chotka založena zahrada.

Na vrcholku Petřína byla ve výši 200 m u příležitosti konání Všeobecné zemské výstavy r. 1891 vybudována 60 metrů vysoká kovová rozhledna, kopírující populární pařížskou Eiffelovu věž. Na vrchol rozhledny vede 200 schodů, z prosklené rampy je krásně vidět nejen Pražský hrad a celá pražská kotlina, ale i široké okolí hlavního města. Petřínská zahrada pak ve všech ročních obdobích láká k příjemným procházkám.

Jednou z nejnavštěvovanějších pražských památek je Loreta, původně poutní místo, budované v 1. pol. 17. stol. Kolem tzv. Svaté chýše (Santa casa), kterou zde dala postavit Benigna Lobkovicová jako nápodobu slavné Svaté chýše v italském Loretu.

Postupně byl kolem tohoto obdélného domku vybudován ochoz, k němuž byly přidávány kaple. Na místě hlavní kaple pak Kryštof a po něm Kilián Ignác Dientzenhoferové vystavěli kostel Narození Páně. Ve stejné době bylo vytvořeno i průčelí ve stylu vrcholného baroka, opírající se o raně barokní věž. V ní se pak nalézá jedna z nejznámějších pražských atrakcí – zvonkohra, vytvořená 27 zvonky, jež pomocí hracího válce každou hodinu hraje mariánskou píseň tisíckrát pozdravujeme Tebe.

Dalším magnetem Lorety je i proslulá klenotnice, obsahující sbírku vzácných liturgických předmětů, jimž vévodí diamantová monstrance, osázená 6500 diamanty.